UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ VI. díl Teplota a vlhkost v inkubátoru. Socializace mláďat

29.01.2012 16:06

Teplota v inkubátoru

Samička nebo oba rodiče zahříváním mláďat v hnízdě instinktivně zajišťují odpovídající teplotu nutnou pro zdárný vývoj. Při umělém odchovu teplotu okolí mláděte udržuje na požadované výši inkubátor s termostatem. Při nastavení správné teploty vycházíme z druhu a hmotnosti papouška, věku mláděte, stavu opeření. Vliv na vhodnou teplotu má také to, zda bylo mládě vylíhnuto a nějakou dobu krmeno rodiči nebo zda se vylíhlo v líhni a bylo od počátku odchováváno uměle. Vliv na teplotu má i to, zda jsou mláďata ze zimních snůšek, kdy je venku chladněji. Mláďata chovaná nějakou dobu rodiči a mláďata ze zimních snůšek bývají otužilejší a snesou o pár stupňů nižší teplotu než stejně stará mláďata vylíhnutá v líhni a dokrmovaná uměle. Slabá, nemocná a špatně rostoucí mláďata většinou potřebují teplotu vyšší.

Především u čerstvě nalíhnutých a maličkých mláďat kontrolujeme, zda teplota na displeji inkubátoru odpovídá teplotě v místě mláděte a zda nekolísá. Někdy se teplota na displeji a skutečná teplota v misce s mládětem liší o několik stupňů a může dojít k podchlazení mláděte. Mládě několik dnů po nalíhnutí je citlivé na výkyvy teplot, později už se s výkyvy lépe vyrovná.

Inkubátor v Baby Station v Loro Parque na Tenerife

Vždy se řídíme chováním konkrétního jedince. Pokud je neklidné, má otevřený zobáček a přerývaně dýchá, je mu většinou moc teplo. Pokud má studené bříško a třese se, je mu zima. Teplota prostředí má vliv i na trávení. Nízká teplota zpomaluje trávení. Vysoká zase způsobuje dehydrataci a následné přemnožení bakterií v trávicím traktu.

Současně také s růstem papouška se rozvíjí jeho opeřování. Na tento fakt reagujeme plynulým snižováním teploty v inkubátoru (přibližně o 1–1,5 stupně za týden). Teplotu snižujeme a regulujeme podle chování mláděte. Postupným snižováním podle stáří a opeření jedince dojdeme až k pokojové teplotě. Nakonec inkubátor vypneme a jedince přesuneme do odchovné bedny. Ideální je jakákoliv plastová nádoba, která se dobře umývá a dezinfikuje. Pokud už je papoušek plně opeřený a pokouší se dostat přes okraj bedny, umístíme ho do prostorné klece, která má různé průměry bidel a na dně rošt.

Mláďata arů ararauna v inkubátoru

Přibližná teplota prostředí při ručním odchovu

Mládě po nalíhnutí do oschnutí: 37 °C (mládě nesmí prochladnout)

Mláďata v prvních čtyřech dnech života: 36–36,5 °C

Mláďata slepá, do věku 14 dní: 33–36 °C

Mláďata holá, neochmýřená: 31-32 °C

Mláďata pokrytá jemným chmýřím: 29-31 °C

Mláďata částečně opeřená a opeřující: 27-29 °C

Mláďata opeřená: 25-27 °C (mládě už nemusí být v inkubátoru)

Mláďata po odstavu: 20–24 °C (mládě na bidle)

Vlhkost v inkubátoru

Vlhkost prostředí má vliv na trávení a vitalitu mláděte. V době těsně po nalíhnutí, kdy je mládě maličké, může mít nízká vlhkost a dehydratace fatální následky. Pokud je vlhkost nízká (pod 30 % RH), je mládě dehydrované, vysušené, loupe se mu pokožka. Mládě špatně tráví a špatně roste. V období růstu peří má nízká vlhkost za následek pomalejší růst peří a pomalejší otvírání pouzder per. Čím je mládě větší a těžší, tím lépe zvládá výkyvy vlhkosti. Vlhkost v inkubátoru se má držet mezi 50-60 % RH. Vlhkost zvyšujeme odpařováním vody v prostoru inkubátoru. Jednoduše lze vlhkost zvyšovat vlhkým ubrouskem nebo kusem vlhké látky na dně inkubátoru.  Pak bychom měli hodnotu vlhkosti alespoň sledovat na vlhkoměru a regulovat zvlhčením látky nebo větráním. Některé inkubátory mají regulaci vlhkosti automatickou – nastavíme hodnotu, doplníme vodu do nádobky a dál vše probíhá automaticky.

Kakadu bílý – věk tři měsíce

Inkubátor nemůže být úplně uzavřený, musí do něj proudit vzduch. Čím je víc mláďat a jsou větší, tím více je potřeba vzduch uvnitř inkubátoru větrat. V takovém případě se zvyšuje vlhkost dýcháním a tělesným teplem většího počtu mláďat.

Umístění v kleci

V závěru odstavu, kdy už jsou mláďata téměř opeřená a mají snahu lézt na bidlo a začínají létat, přemístíme je společně do vhodné klece s dostatkem bidel. Do klece dáme krmivo v miskách, vodu i vhodné hračky, aby se jich mláďata později nebála. Na dně klece by měl být rošt. Mláďata je zpočátku drží spíše na dně klece a rošt zamezí jejich přístupu na dno mezi trus a zbytky potravy.

Pokud máme možnost, umístíme mláďata, která začínají létat, do větší voliéry, v níž se mohou učit létat. Pokud možnost nemáme, je třeba je postupně po jednom brát ven z klece, aby se naučila létat a především přistávat alespoň v místnosti. Zpočátku prudký let končí krkolomnými pády a nárazy do stěn. Je třeba zakrýt okna záclonami. Hrozí totiž, že si mládě nárazem do skla, které nevidí, srazí vaz. Až po několika proletech se papoušek zorientuje v prostoru, naučí se používat křídla, získá na jistotě, jeho let se zpomalí a naučí se přistávat tam kde chce.

Socializace

Při odchovu rodiči je mládě s rodiči do věku, kdy umí létat a umí samostatně přijímat potravu. Bývá odstaveno od rodičů až tehdy, když je úplně samostatné. Do stejného věku mláděte by měl trvat i odchov umělý a přikrmování mláděte.

Mláďata kakadu inka – věk tři měsíce

Dokonalý a neuspěchaný odstav předurčuje klidnou a vyrovnanou povahu dokrmovaného mláděte. Naopak nesprávný a předčasný odstav může mít následky na fyzický stav i psychiku  mláděte. Je ideální pokud se současně dokrmuje více mláďat. Tento „kolektivní“ pocit přítomnosti sourozenců vede správným směrem psychický i fyzický vývoj jedinců. Jedná se o jeho místo v kolektivu mláďat a hlavně o jeho budoucnost. Přirozenou cestou her, dovádění, soutěživostí se vytváří povaha jedince. Sebedůvěra, zvědavost, odvaha i konkurenceschopnost se v mláděti rozvinou.

U mláděte, které roste od narození samo, se mohou objevovat různé nevhodné vlastnosti, vyvolané osamocením. Mládě se  hůře odstavuje, je moc fixováno na člověka, je bojácné, nevyrovnané a psychicky labilní. Toto riziko hrozí i tehdy, pokud si zájemce o krotkého papouška pořídí neopeřené mládě a dokrmuje si ho od malička sám. Člověk chce svému papouškovi časem pořídit ptačího kamaráda a nestačí se divit, že jej papoušek nepřijme. Při pozdějším umístění papouška v páru může samostatně ručně odchovaný jedinec mít problémy s navázáním vztahu s druhým papouškem. Pokud mládě nemá sourozence, je náhradním řešením společně dokrmovat dva zdravé jedince obdobného věku a velikosti, ale rozdílného druhu.

Umělý odchov, a co dál…

Jakmile se rozhodne o budoucnosti mláděte, je vhodné se podle toho k němu chovat.

Mláďata určená do chovu nebereme zbytečně do rukou, nerozmazlujeme je. Postačí jejich krotkost, kterou  získali ručním dokrmením. Znamená to, že znají člověka, nebojí se ho.  V budoucnu v chovu ve voliéře berou přítomnost člověka klidně a nedochází u nich ke stresu, jako je tomu u divokých papoušků. V době odstavu můžeme létající mláďata určená do chovu umístit do společnosti starších již odstavených mláďat stejného druhu, která mladší papoušky naučí rychleji přijímat potravu a životu v kolektivu. V hejnu nemáme takový přehled, kolik které mládě přijme samo potravy. Nesmíme tedy zapomenout na každodenní kontrolu, zda mají všechna mláďata plné volátko a zda moc nezhubla.

Jedince, který bude žít ve společnosti člověka jako mazlíček, neizolujeme od sourozenců, dopřejeme mu co nejdelší dobu soužití s ostatními mláďaty. Odmalička jej však do rukou, blízkým kontaktem prohlubujeme důvěru v člověka a snažíme se vytvoření vztahu k lidem. Od věku, kdy se mládě udrží na bidle, ho můžeme učit přecházet na povel na ruku a zase zpět na bidlo. Od věku, kdy umí samo přistávat jej můžeme učit přilétnout na ruku. To je jen počátek výcviku mláděte, pokračovat by se v něm mělo i po celý další papouškův život.

Milan Bartl s mláďaty kakadu inka

Pokud mládě prodáváme, nesmíme zapomenout na správné poučení nového majitele o chovu, výživě a nárocích na chov konkrétního papouška, ať už v chovu nebo ve společnosti člověka. Upozorníme na možná úskalí, na co je zvyklý a možných zlozvycích papouška, které mohou nastat při nesprávné manipulaci a výchově papouška v nové rodině. Je to hodně důležité. Často si papoušky jako mazlíčky pořizují zájemci bez praktických zkušeností s papoušky a pokud jim vše vysvětlíme, budou papouškovi lépe rozumět a mohou se vyvarovat chyb v chovu.

Všem, kteří se věnují ručnímu odchovu nebo se snaží o co nejlepší vztah ke svému opeřenému kamarádovi touto cestou přeji hodně trpělivosti a mnoho šťastných chvil s jejich papoušky. Láska k papouškům, ke zvířatům, láska člověka k přírodě zušlechťuje naši duši i naše vztahy mezi sebou samými.